Tradiční lidová májová slavnost STAVĚNÍ MÁJE ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Tradiční lidová májová slavnost „STAVĚNÍ MÁJE“ se uskuteční 1. 5. 2013 v areálu Dřevěného městečka ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Hraje a tančí soubor Beskyd ze Zubří od 14.00 do 15.30. K tanci jsou zváni i návštěvníci.
Od května se po zimě otevírá veřejnosti třetí, nejmladší, areál muzea – Mlýnská dolina. Zároveň budou zpřístupněny interiéry největšího areálu – Valašské dědiny. Od května je běžně otevřeno 7 dnů v týdnu (včetně pondělí). Je možno si koupit kompletní okružní vstupenku do všech areálů muzea, v jejíž ceně je vstup na výstavy, pořádané v prostorách Valašského muzea v přírodě, zdarma.
Vstupné i otevírací dobu muzea naleznete na www.vmp.cz.
Historické souvislosti s touto lidovou slavností:
Aj hájek, hájek,
zelený hájek,
urost nám v něm
omalovaný májek.
Aj májku, májku,
malovaný ty májku,
proč si urost v tomto
zeleném hájku.
(z Jablůnky, Vsetínsko)
Doposud se ve valašských obcích udržují slavnosti stavění a kácení májů. V živé tradici se dnes setkáváme ještě s máji obecními, společnými pro celou vesnici – uprostřed návsi, před domem starosty či poblíž hospody. Tyto vysoké máje připravovala všechna mládež a mladí ženatí mužové v předvečer svátku svatých Filipa a Jakuba (ve starém kalendáři 1. května). V panském nebo obecním lese se ukradl vysoký smrk či jedle (krádeži se připisoval obřadní význam), kmen se odkornil a nadpatíl makovicou - borovicovým nebo smrkovým vrškem, ozdobeným pestrými stuhami, barevnými šátky a věnci. Do vrcholku se umístil praporek červené barvy, pod něj se zavěsily tři až čtyři lahve s kořalkou. Čím vyšší májka, tím lépe. Náleželo ke cti každé obce, aby máj zůstal stát až do svatodušních svátků, respektive alespoň do prvomájového rána. Dodnes se totiž na dědinách s ostudou vzpomíná, kdy chlapi ze sousední vesnice takový máj přišli ukrást či podetnout. A tak se původní noční bdění a hlídkování v současnosti stalo příležitostí k nejrůznějším nočním veselicím. Samotný první květen však tancem, hudbou a májovou zábavou ožíval zejména již v 19. a na počátku 20. století. Májové se staly pro mladé muže taktéž příležitostí, jak prokázat svou zdatnost; nejen při obtížném vztyčování máje, ale taktéž při šplhání pro lahve na vrchol.
Stavění májek, podobně jako předchozí pálení ohňů (pálení čarodějnic) náleží k dávným tradicím předkřesťanského světa. Jejich význam lze s největší pravděpodobností spatřovat v skryté symbolice jara – znamení růstu, plodnosti, snad i také daru či oběti na usmířenou.
Vedle společných májů stavěli mládenci malé máje s pentlemi svým milým, nejčastěji pod okna do zahrad. Jestliže se o jednu dívku zajímalo hochů vícero, vzájemně si májky vyvraceli. Jinak vypadaly májky, které se stavěly dívkám nepočestným a neoblíbeným. Většinou se na nejbližší ovocným strom zavěsila prázdná bečka s velkou obručí nebo se postavila nezdobená žerď, na níž se přivázal například starý pytel s víchem slámy, jalovec či použitá metla. Starší tradice zmiňují májky po celé vesnici.
Bohatá ústní slovesnost nám ještě na počátku 20. století zachovala na Karlovicku v lidovém podání legendu z dob, kdy ještě Kristus Pán chodil spolu se svatým Petrem po zemi', osvětlující původ jejích stavění:
To se jednou měl na svých cestách Kristus Pán zastaviti právě v Karlovicích, aby tam přenocoval. Neznajíc, o koho se jedná, rozhodla se kumpanie několika zlomyslníků, že ho přepadnou. Domluvili se, že stavení, kde se ubytuje, označí ověnčeným březovým májem. V noci tedy postavili máj, aby Kristus Pán ničeho nezjistil. Zrána však stejná májka stála u každého domku, takže nakonec nikdo nevěděl, kde ho hledat.
