ZOO Zlín – mládě mravenečníka velkého
Zlínská zoo dosáhla významného chovatelského úspěchu. Po deseti letech chovu mravenečníků velkých (Myrmecophaga tridactyla) konečně přišlo na svět první mládě. Samotný porod proběhl 14.1.2014 v dopoledních hodinách a byl dle náhodných svědků (návštěvníků zahrady) rychlý a nekomplikovaný. Po porodu však samice Safira byla velmi nervózní a rozpačitá, což u prvorodiček není nic neobvyklého. Zoologové se proto rozhodli expozici pro návštěvníky dočasně uzavřít a zajistit tak samici co možná největší klid. Od čtvrtku 6. února však již mohou mládě obdivovat všichni návštěvníci zoologické zahrady.
Celý příběh prvního mláděte mravenečníka velkého v historii zlínské zoo se začal psát na jaře 2013, kdy ZOO Zlín získala z olomoucké zoo dvouletou samičku Safiru. Stala se partnerskou čtyřletého samce Josého, který pochází z brazilské Botanico Jardim a ve zlínské zoo žije od roku 2011. „Po nutné aklimatizaci Safiry a jejím seznámením s naším chovatelským prostředím jsme ji od druhé poloviny června 2013 začali pouštět k samci. V podstatě od prvních seznamovacích pokusů byl aktivnější José, kterého jsme nemuseli do ničeho nutit. Safira mu evidentně padla tak říkajíc do oka. José okamžitě začal s vlastními pokusy o páření. Zpočátku byly dle našich domněnek neúspěšné, ale mýlili jsme se. Březost samic je zhruba 190 dní, tedy něco málo přes 6 měsíců. A protože k porodu došlo začátkem roku 2014, jedny z prvních společných dní mezi Safirou a Josém musely být nakonec doslova a do písmene plodné,“ uvedl Pavel Shromáždil, zoolog.
Přesto však první dny po porodu nebyly pro mládě vůbec jednoduché. „Mládě trávilo většinu času mimo matčina záda, což není obvyklý způsob odchovu těchto chudozubých savců. Ošetřovatelky navíc v prvních dnech nepozorovaly sání mateřského mléka, a to bylo nejvíce zneklidňující. Proto jsme Safiře přidávali do krmení komponenty podporující laktaci a více jsme jí přilepšovali jejími oblíbenými Hami kašičkami. Začali jsme mládě dokonce na krátkou chvíli matce odebírat a pravidelně jej vážit. Protože šlo s váhou jen dolů, zkusili jsme je uměle přikrmit, ale především jsme mu dávali roztok glukózy, abychom zabránili dehydrataci,“ přiblížil Shromáždil.
První dobrá zpráva ohledně příjmu krmení malého mravenečníka (dle vizuální kontroly je to sameček) přišla 19. ledna, kdy ošetřovatelka prokazatelně viděla mládě sát mateřské mléko. Znamenalo to, že i když Safira prozatím „nevozí“ mládě na zádech, pečlivě se o něj stará. Od tohoto dne mládě začalo přibírat, od začátku února pak navíc trávilo více a více času trávit na matčině hřbetu, což je obvyklá pozice malých mravenečníků velkých. Malého samečka tak nyní mohou návštěvníci zoo pozorovat v expozici Jihoamerické pampy poblíž tropické haly Yucatan. Ve vnitřní ubikaci zde kromě samice Safiry a mláděte uvidí i otce mláděte, samce Josého.
Domovinou mravenečníka velkého jsou pampy a pralesy Střední a Jižní Ameriky. Tělo mravenečníka je nápadně stlačené z boků a začíná úzkou trubkovitou hlavou a končí mohutným ocasem. Nemají žádné zuby, pouze výrůstky v ústech a v žaludku. K přijímání potravy jim skvěle slouží jejich jazyk, který měří úctyhodných 60 cm a kterým vybírají mravence z mravenišť. Aby se na něj mravenci dobře přichytili, je porostlý drobnými ostny a neustále zvlhčován slinami. Nejvyvinutějším smyslem je čich, který je čtyřicetkrát lepší než čich člověka. Zrak a sluch nehraje v jejich životě až tak důležitou roli. Mravenečník velký je zařazen v Evropském programu ohrožených druhů (EEP), který zastřešuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií. Jeho postupné mizení je následkem ztráty stanovišť i nadměrného lovu pro maso.
