Největší zabijáci oceánů

Ti nejmenší jsou nejhorší, neexistují žádné protijedy. Ostrá bodavá bolest v noze po chvilce přestala, ale k břehu je to ještě kus cesty. Mořské vlny se neustále valí přes ochromené tělo, z posledních sil se muž snaží udržet na hladině. Chce se nadechnout, ale nejde to. Celé tělo odmítá vykonávat jednoduché úkony. Pomalu se potápí, voda mu vniká do plic…

Nádherný tmavomodrý mořský svět nás uchvacuje od počátku světa. Úžasné scenérie, ničím nenahraditelný šepot mořských vln, korálové útesy plné rozmanitého života… Není proto divu, že stále více lidí jezdí k moři na dovolené, někteří se raději opalují na pláži, jiní tráví dovolenou aktivně- plachtěním, potápěním nebo šnorchlováním. Když se zeptáte jakého zvířete se nejvíce bojí, odpoví, že žraloků. Mýtus o krvežíznivých žralocích bohužel u většiny lidí přetrvává. To největší nebezpečí přitom hrozí od zvířat, do kterých bychom to nikdy neřekli.

 


Irukandji (Carukia barnesi) je malá medúza (přesněji čtyřhranka z třídy Cubozoa) o velikosti ne více jak 2cm, je odpovědná za několik záhadných úmrtí při koupání podél Australského pobřeží. Každé léto je více jak 60 lidí hospitalizováno na následky požahání, které většinou není bolestivé, ale po přibližně 30 minutách se člověku udělá nevolno, má bolesti zad či hlavy a bodavou bolest ve svalech a hrudi. Způsobuje tzv. Irukandji syndrom, který byl poprvé popsán v roce 1952 Hugo Fleckerem.

 

Celý článek zde